Jednou za půl roku dopřejte prstenu odbornou kontrolu. Zlatník vám zkontroluje, zda se kameny neuvolnily, zda se hroty neohnuly a zda se kov nikde neztenčil. Profesionální leštění ultrazvukem vrátí lesk i do míst, která doma nedosáhnete. Pokud si nejste jistí, zda je váš kámen vhodný pro ultrazvuk – například opály a smaragdy jsou citlivé – zeptejte se přímo v dílně. Většina šperkařů nabízí kontrolu zdarma nebo za minimální poplatek, ale ptejte se na cenu předem.

Dalším častým omylem je překládání povlečení mokrého na přímém slunci nebo v blízkosti topení. UV záření je pro barvy největší nepřítel – i kvalitní pigmenty pod ním oxidují. Sušte povlečení ve stínu, nejlépe venku na šňůře, ale ne na přímém poledním slunci. Pokud sušíte v bytě, dejte ho do místnosti s dobrým prouděním vzduchu, ne na radiátor. A když prádlo žehlíte, žehlete ho naruby a při nižší teplotě, případně přes vlhkou utěrku.

Zaveďte pravidlo první dovnitř, první ven. Nové nákupy vždy dávejte dozadu, starší kusy posuňte dopředu. U masa, mléčných výrobků a ovoce to funguje bez výjimky. V lednici si navíc určete zóny: maso a ryby na nejchladnější polici, mléčné výrobky do středu, zeleninu do křehčí zásuvky. Na dveře patří jen nápoje a omáčky, ne vejce nebo mléko – tam je teplota nestálá a potraviny se kazí rychleji.

Při sestupu je hlavní úkol hole – zpomalit pohyb a přenést část hmotnosti z kolen na paže. Hole drž před tělem, špičky nasměruj dolů po svahu a zapichuj je do země vždy před krokem, ne ve stejnou chvíli jako nohu. Tělo by mělo zůstat nad chodidly, ne zakloněné dozadu. Pokud je stezka hodně prudká nebo kluzká, zkrať délku holí na minimum a zapichuj je blízko k tělu, abys měl oporu pod sebou, ne daleko vpředu. Častá chyba je opírat se o hole s nataženýma rukama a klesat trupem mezi ně – to vede k pádu dopředu.

Pokud uvažujete o koupi takové vily, připravte se na to, že bude vyžadovat specifickou údržbu. Ploché střechy potřebují pravidelné kontroly hydroizolace, ocelová okna zase ošetření proti korozi. Původní materiály, jako jsou teraco, linoleum nebo dubové parkety, mají svá specifika. Než začnete s jakýmikoliv úpravami, konzultujte je s architektem, který se na památkovou péči specializuje. Ne všechny vily jsou památkově chráněné, ale i u těch ostatních platí, že nevhodná modernizace může nenávratně snížit hodnotu domu. Věnujte čas průzkumu historických fotografií a stavebních plánů – často je najdete v archivech nebo u původních majitelů.

Při nákupu si vždy přečtěte etiketu – a nenechte se zmást slovy jako „bavlna" nebo „přírodní materiál". Zkontrolujte procentuální složení a hustotu tkaní, pokud je uvedena. Vyhněte se povlečení s velmi lesklým povrchem, které často obsahuje umělá vlákna maskovaná za satén. Také si dejte pozor na slevy v obchodech, kde nemůžete zjistit původ látky – vyplatí se sáhnout po povlečení ze známé tkalcovny (bez ohledu na značku) a raději investovat do jedněch opravdu kvalitních než do tří levných, která po roce vyhodíte.

Největší chybou, kterou lidé dělají, je praní povlečení na vysokou teplotu hned po koupi. Nové povlečení byste měli vyprat poprvé na 30 nebo 40 stupňů, a to naruby. Nikdy nepoužívejte aviváž – ta ucpává vlákna a způsobuje, že barvy rychleji vyblednou. Místo aviváže dejte do pračky půl šálku octa, který vlákna zpevní a barvy zafixuje. Také se vyhněte sušičce, pokud to není výslovně uvedeno na štítku; horký vzduch ničí elastická vlákna a urychluje srážení i ztrátu barvy.

Proč se barvy drží na špatně zvoleném materiálu jen chvíli Barevná stálost není jen o tom, jak prádlo perete, ale hlavně o tom, z čeho je vyrobené. Nejlepší volbou je dlouhovláknitá bavlna, která má hladší povrch a barvivo do vlákna lépe proniká. Naopak povlečení z recyklovaných vláken nebo z levných směsí s vysokým podílem polyesteru bývá barveno povrchově, takže po pár měsících ztrácí sytost a začíná šednout. Pokud chcete, aby vzor vydržel, sáhněte po bavlně s certifikátem, který zaručuje kvalitu barvení – ale pozor, ani ten není zárukou, pokud prádlo nebudete správně ošetřovat.

Nezapomeň, že hole nejsou berle: nemají tě držet ve vzpřímené pozici, ale doprovázet tvůj přirozený pohyb. Na rovině i v kopci drž lokty mírně pokrčené a nech je volně pracovat, jako když jdeš bez holí. Pokud jdeš po asfaltu nebo po kamenité cestě, kde hrozí sklouznutí špičky, vyměň tvrdý hrot za gumovou koncovku a při sestupu ji sundej, aby se ti hole nepodkluzovaly.

Jak nastavit délku a úchop, než vyrazíš Než začneš stoupat, seřiď si hole tak, aby ti při postavení na rovině svíraly předloktí s paží úhel kolem 90 stupňů. Špička hole by měla být opřená o zem přibližně půl metru před špičkou boty. Při chůzi do kopce hole zkrať o 5–10 centimetrů, při sestupu naopak prodluž, jinak tě budou nutit k předklonu nebo naopak k přetěžování ramen. Rukojeť drž pevně, ale ne křečovitě – prsty jsou jen zavřené kolem držadla, palec a ukazováček vedou pohyb.