Jak poznáte, že je dřevo připravené ke spálení Nejdůležitější je vlhkost dřeva. Čerstvě pokácené dřevo mívá vlhkost 50 až 60 procent. Takové dřevo nehoří, ale doutná. Aby dobře hořelo, musí mít vlhkost pod 20 procent. Toho dosáhnete přirozeným sušením po dobu alespoň jednoho roku, u tvrdého dřeva jako dub nebo buk klidně dvou let. Zkuste si pořídit vlhkoměr na dřevo – je to levná pomůcka, která vám ušetří hodiny marného topení.

Hotovost džemu poznáte jednoduchým testem na talířku. Dejte lžičku horké směsi na vychlazený talířek a počkejte minutu. Pokud se džem neteče a při naklonění drží tvar, je hotový. Pokud je řídký, vařte ještě 5–10 minut a test opakujte. Po naplnění do sklenic je obraťte dnem vzhůru na 10 minut, aby se vytvořil podtlak, a pak je nechte vychladnout. Takto připravený džem vydrží bez problémů celou zimu.

Základem je prevence. Před mytím nádobí, sprchováním nebo aplikací krémů na ruce si prsteny sundejte. Kosmetické přípravky obsahují látky, které se usazují v drobných ryhách a nečistoty naopak přitahují. Pokud si prsteny necháte při úklidu, hrozí i mechanické poškození od drsných povrchů nebo chemických prostředků. Vytvořte si návyk – prsteny patří do bezpečné šperkovnice nebo na speciální stojánek, nikdy ne volně na umyvadlo, kde snadno sklouznou do odpadu.

Dalším jedlým druhem je muchomůrka šedivka (Amanita spissa), ale ta je méně oblíbená a kvůli riziku záměny s tygrovkou ji sbírají spíše zkušení. Pokud si nejste jistí, houbu nechte v lese. Raději si domů odnesete o pár kusů méně, než abyste ohrozili život. Vážná chyba bývá spoléhat na to, že „jedovaté druhy jsou jen barevné" – muchomůrka zelená je přitom nevýrazná a často roste v listnatých lesích, kde ji lidé přehlížejí.

Základem je pracovat s ovocem, které má správnou zralost. Plně vyzrálé broskve mají méně pektinu, proto je vhodné smíchat je s mírně nezralými kusy, nebo přidat jablka, která jsou na pektin bohatá. Pokud nechcete měnit chuť, použijte jen jablečnou šťávu nebo odvar z jablečných odřezků. Tím získáte přírodní želírovací schopnost, aniž byste museli přidávat chemické přípravky.

Při samotném vaření dbejte na správný poměr cukru a ovoce. Ideální je použít méně cukru a vařit déle, aby se přebytečná voda odpařila. Cukr přidávejte postupně až po změknutí broskví, jinak by se ovoce mohlo vysušit a ztvrdnout. Množství cukru přizpůsobte sladkosti ovoce, ale nikdy neklesejte pod dvě třetiny hmotnosti ovoce, jinak džem nebude dobře tuhnout.

Pozor také na teplotní šoky. Prsteny nevystavujte přímému slunci dlouhodobě, neskladujte je v blízkosti topení a nesundávejte je horkou sprchu. Rychlé změny teplot mohou u některých drahých kamenů způsobit praskliny. Při sportování, zahradničení nebo manipulaci s nářadím je vždy sundejte – i zdánlivě tvrdý kov, jako je platina, se může poškrábat. Stejně tak se prsteny vyhněte kontaktu s chlorovanou vodou v bazénu, která narušuje lesk a může u bílého zlata zvýraznit zažloutlý nádech.

Jak poznat muchomůrku zelenou a muchomůrku tygrovou Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je nejnebezpečnější houbou střední Evropy. Klobouk má olivově zelený až žlutavý, ale může být i téměř bílý. Lupeny jsou vždy bílé, nikdy narůžovělé, a třen má na bázi výraznou hlízu – tzv. pochvu. Pozor na záměnu se žampionem, který má lupeny nejprve růžové, později hnědočervené. Další riziko představuje muchomůrka tygrová (Amanita pantherina) s hnědým kloboukem a bílými bradavicemi, která způsobuje těžké psychické a nervové otravy. Obě mají bílé lupeny a bílý výtrusný prach.

Vařit broskvový džem bez pecek není žádná věda, ale pokud chcete, aby měl správnou konzistenci bez použití kupovaného želírovacího cukru, musíte sázet na přírodní pektin. Ten se nachází hlavně v peckách a slupkách, které ale při výrobě džemu obvykle vyhazujete. Přitom stačí pár triků, jak si poradit, a výsledek bude hustý, voňavý a bez zbytečné dřiny.

Kromě fyzických bariér fungují i psychologické metody. Vyplašené hejno se drží v bezpečí a nemá tendenci se toulat po okolí, kde je zranitelnější. Proto je důležité zvykat slepice na pravidelný režim: pouštět je ven až po rozednění a zavírat je před setměním, protože většina útoků kun a lišek probíhá za šera. Kolem kurníku udržujte krátkou trávu – dravci nemají rádi otevřený prostor, kde by je mohla spatřit kořist. Stejně tak odstraňte hromady dřeva nebo kamení poblíž výběhu, které slouží kunám jako úkryt a pozorovatelna. Vysaďte kolem plotu keře, které nejsou husté, ale vytvářejí přirozenou bariéru – husté houštiny naopak poskytují úkryt dravcům.