Uvnitř dbejte na akustiku i orientaci sálu Interiéry prvorepublikových kin byly navrženy s důrazem na akustiku a dokonalý výhled. Sedadla nebyla řazena do rovných řad, ale do mírného oblouku, což dnes usnadňuje orientaci. Při návštěvě si všimněte, že boční uličky bývají širší, než je dnes zvykem – umožňovaly pohyb uvaděček s baterkou. Stropní fresky a štuky nejsou jen ozdobou, ale fungovaly jako rozptylové plochy pro světlo. Typickou chybou při rekonstrukci je jejich přemalování matnou barvou, která pohltí veškerou atmosféru a promění sál v anonymní krabici.

Pátá chyba je nejzrádnější – nepočítáte s tím, že automatizace vyžaduje údržbu. Když se změní účetní předpisy, ceník dodavatele nebo formát příloh v e-mailu, systém se může zaseknout. Vyhraďte si proto pravidelně čas na kontrolu logů a výstupů. Klidně stačí jednou za 14 dní projít hlášení o chybách a porovnat pár vzorků s realitou. Automatizace není jednorázový projekt, ale proces, který vyžaduje dohled. Jen pak vám přinese skutečný klid.

Při návrhu vždy spolupracujte s projektantem, který spočítá tepelnou setrvačnost konkrétní skladby. Přiliš mnoho akumulační hmoty bez zdroje tepla vede k tomu, že se interiér dlouho vytápí. Naopak málo hmoty nestačí vyrovnat velké tepelné zisky. Sledujte nejen tloušťku, ale i plochu vystavenou slunečnímu záření a velikost otopných ploch. Vyvážená kombinace těžkého zdiva, správné izolace a orientace oken je základem příjemného vnitřního prostředí po celý rok.

Zrcadla umístěte proti oknu, ne naproti vchodovým dveřím Zrcadlo je nejlevější trik, jak předsíň zdvojnásobit. Nejlépe funguje velké zrcadlo od podlahy ke stropu, umístěné na boční stěně naproti vchodu do obývacího pokoje nebo koupelny. Pokud máte okno v předsíni, zavěste zrcadlo tak, aby odráželo výhled a přirozené světlo – místnost se okamžitě prosvětlí. Pozor na častou chybu: zrcadlo naproti vstupním dveřím podle feng-šuej „vrací" energii, ale prakticky také vytváří pocit neustálého pohybu za zády. Raději ho natočte mírně do strany.

Začněte u fasád. Prvorepubliková kina často skrývají svůj vstup do bočního traktu nebo za pasáž, protože hlavní průčelí patřilo obchodům či bytům. Typickým rysem je vertikální členění, pásová okna a střídmá dekorace, která se odvrací od secesní zdobnosti. Pozor na rekonstrukce, které sice zachovají nápis „Bio", ale nahradí původní dveře či dlažbu. Pravost poznáte podle detailů – kovových madel, skleněných tvárnic, keramického obkladu. Nespoléhejte jen na památkové katalogy, mnoho budov prošlo necitlivými zásahy.

Když tenisky po dešti nebo náročném tréninku doslova nasáknou vodou, první impuls bývá hodit je na topení nebo do sušičky. Právě tohle je ale nejrychlejší cesta k tomu, aby se bota zdeformovala, podrážka se začala odlepovat a barva vybledla. Správné sušení přitom není žádná věda – chce to jen trochu času, trpělivosti a pár triků, které se vyplatí znát.

Při zařizování malé předsíně se vyvarujte tří typických chyb: příliš mnoho dekorací (každá váza či obraz musí mít svůj důvod), těžkých masivních křesel nebo lavic (místo nich zvolte sklopnou sedátko nebo úzkou polici) a zbytečného předělování prostoru koberci. Jeden dlouhý běhoun ve směru vstupu místnost prodlouží, ale dva malé koberce prostor rozdělí a opticky zmenší. Nezapomeňte také na pravidelný úklid – i dokonale vymalovaná předsíň působí stísněně, pokud je plná bot a nepořádku.

Nakonec si dejte pozor na sentiment. Atmosféra prvorepublikových kin není jen o minulosti, ale o tom, jak se budova vyrovnává se současnou funkcí. Pokud je v provozu, respektujte její provozní řád. Nejlepší způsob, jak ji pochopit, je přijít na komorní filmový festival či přednášku, kde se sál využívá podobně jako v meziválečné době. Až budete příště procházet kolem nenápadného domu s vysokým štítem, zastavte se. Možná právě tam dýchá historie, kterou jste dosud přehlíželi.

Architekti prvorepublikových kin často spolupracovali s malíři a sochaři, jejichž díla lze najít ve foyer či na schodištích. Než vyrazíte, zjistěte si, zda budova prošla citlivou obnovou, nebo zda se dochovaly původní prvky. Typickým znakem kvalitní rekonstrukce je zachování původního barevného odstínu omítek – často bývá světle béžová, okrová nebo šedá. Pozor na příliš syté barvy, které se používaly až později. Když si nejste jistí, porovnejte detaily s dobovými fotografiemi v knihách o architektuře 20. let.

Základní pravidlo zní: čím těžší a hutnější materiál, tím lepší akumulace. Nejlépe fungují plné pálené cihly, beton, nepálená hlína nebo vápenopískové bloky. Jejich objemová hmotnost se pohybuje vysoko, a proto dokážou teplo „nasát" do své hmoty. Pokud stavíte novostavbu, zvažte, jestli potřebujete akumulaci v celé stěně, nebo jen v určité části – u kamen, krbu nebo prosklené plochy. Tam se vyplatí tlustší a těžší jádro.