Častým problémem bývá i izolace a větrání. Pod šikminou dochází k teplotním výkyvům, které děti vnímají citlivěji. Proto při rekonstrukci dbejte na kvalitní izolaci střechy a nezapomeňte na větrací průduchy, které zabrání kondenzaci vlhkosti. Podlaha v podkroví potřebuje tlumit kroky a nárazy – vhodný je korek nebo vinyl s vyšší vrstvou; klasická plovoucí podlaha bývá studená a hlučná. Rovněž okna umístěná ve šikmině je nutné vybavit bezpečnostními pojistkami a sítí proti hmyzu, ale také stínícími prvky, aby se pokoj v létě nepřehříval.

Dalším praktickým krokem je přidat do oleje trochu kukuřičného škrobu nebo bramborového škrobu (v poměru 1 lžička na 500 g surovin). Tento trik vytvoří na povrchu suchou vrstvu, která podporuje křupavost, aniž byste museli zvyšovat dávku tuku. Stačí smíchat škrob s olejem a směsí potřít maso nebo zeleninu. Pozor ale na přehánění – pokud škrobu přidáte příliš, vznikne lepkavá hmota.

Nezapomínejte, že pokoj bude růst s dítětem. Úložné prostory navrhněte tak, aby se daly snadno přestavět – výškově stavitelné police, modulární boxy a nábytek na kolečkách jsou investicí, která se vyplatí. Pod šikminou se vyhněte těžkým a nepraktickým kusům, které nelze přemístit. Naopak využijte stěny – závěsné kapsy na hračky, magnetické tabule nebo suchý zip na plyšáky uvolní podlahu pro nejdůležitější činnost: pro hru a pohyb. Když všechny prvky promyslíte dopředu, promění se podkroví z nevýhody v nejoblíbenější pokoj v domě.

Pro běžné obytné místnosti se vyplatí tloušťka nosného zdiva mezi 250 a 300 mm. Tato vrstva zajistí dostatečnou hmotu pro denní cyklus vytápění. Při podlahovém vytápění nebo krbu s teplovodním výměníkem můžete použít i 375 mm, ale pouze tam, kde to statika a dispozice dovolí. U vnitřních příček akumulace nepotřebujete, proto volba tloušťky 115 nebo 140 mm je čistě konstrukční záležitost.

Co s věcmi, které už nechcete, ale jsou funkční Nejdřív zkuste věci nabídnout v rodině a mezi přáteli. Starý kuchyňský robot, dětské oblečení nebo přebytky keramiky ocení někdo z vašeho okolí. Teprve když nikdo neprojeví zájem, zaměřte se na charitativní obchody a sociální podniky. Přijímají běžné domácí potřeby, které jsou čisté a nepoškozené. Elektrospotřebiče ale nepatří do běžného kontejneru, vezměte je na sběrný dvůr, kde zajistí jejich recyklaci. Textil, který už není vhodný k nošení, můžete nastříhat na hadry a použít místo papírových utěrek. Starý nábytek se dá renovovat, přebarvit nebo předělat na jiný účel — z dveří skříně je praktický stůl, z palety pohodlné posezení.

Základem je vybrat správné krabice. Ideální jsou větší a pevnější kusy z dvojité nebo trojité vlnité lepenky – ty od lednice, pračky nebo většího nábytku. Menší krabice od bot nebo krabice od cereálií se hodí spíš na doplňky, jako jsou regály nebo pokladna do obchodu. Než začnete lepit, krabice důkladně očistěte a odstraňte případné kovové sponky či pásky, o které by se děti mohly pořezat. Rozhodně nepoužívejte krabice, které přišly do styku s chemikáliemi nebo s potravinami, jež mohou zanechat pachy.

Při lepení se vyhněte běžnému použití tekutého lepidla – lepenka se jím zvlnění a ztratí pevnost. Nejlepší je široká balicí páska nebo tavná pistole, kterou ale používejte vy, ne děti, kvůli horkému lepidlu. Spojované díly vždy nejprve přiložte k sobě a označte si místa, kde mají být otvory. Měřte raději dvakrát, než začnete řezat – oprava špatně vyříznutého otvoru na kartonu je zbytečně složitá. K řezání se osvědčuje ostrý odlamovací nůž s novou čepelí, řezy veďte po rovné laťce nebo pravítku. Děti mladší deseti let by s nožem neměly pracovat, pro ně nechte stříhání nůžkami na slabších místech.

Základní pravidlo zní: čím těžší a hutnější materiál, tím lépe akumuluje. Nejlepší jsou vápenopískové cihly, beton, nepálená hlína nebo plné pálené cihly. Naopak pórobeton nebo keramické tvárnice s dutinami mají nízkou objemovou hmotnost, a proto teplo téměř neukládají. Pokud stavíte z lehkých materiálů, počítejte s tím, že interiér bude rychleji vychládat a vytápění bude muset častěji najíždět.

Herní koutek a bezpečnost v praxi Pro herní koutek vyberte místo, kde strop dosahuje alespoň 120 centimetrů, aby se dítě mohlo pohodlně posadit či kleknout. Skvělým trikem je vytvoření vyvýšené plošiny – například nízkého pódia, na které se vstupuje schůdkem – a pod ním vznikne další úložný prostor. Dítě tak získá pocit vlastního úkrytu a rodiče využijí místo, které by jinak přišlo vniveč. Pozor ale na ostré hrany a možnost pádu; plošina by měla být stabilní a ohraničená zábradlím, pokud je vyšší jak padesát centimetrů.