Začněte s malými částkami, které odpovídají věku a schopnostem dítěte. Jakmile zjistíte, že dítě zvládá základní správu, zvyšte částku a přidejte povinnost přispívat si na věci, které chce. Tím se naučí, že s penězi se musí počítat. Nezapomínejte, že děti se učí především pozorováním. Pokud sami utrácíte bez rozmyslu a na dluh, žádné kapesné to nenapraví. Buďte konzistentní a vysvětlujte vlastní rozhodnutí. Dítě pak pochopí, že hospodaření s penězi není o odříkání, ale o svobodě volby.

Důležité je také nastavit pravidla pro společné chvíle. Pokud jste celý den v práci a večer si chcete sednout k televizi, dítě to vnímá jako vzor. Zkuste alespoň jeden večer v týdnu bez obrazovek – nejen pro dítě, ale pro celou rodinu. Místo toho si povídejte, hrajte hry nebo čtěte. Nemusíte hned rušit všechny večerní filmy, ale vytvořte si rituál, který bude pro dítě bezpečný a předvídatelný. Když uvidí, že i vy vydržíte bez telefonu, bude pro něj snazší přijmout omezení.

Při zakládání obou produktů vždy myslete na to, že peníze nejsou vaše, ale dítěte. To znamená, že po dovršení plnoletosti se účet přepíše na něj a vy nad ním ztrácíte kontrolu. Pokud chcete mít jistotu, že peníze půjdou skutečně na vzdělání nebo bydlení, zvažte podmínky, které umožňují výplatu až po předložení dokladu o zápisu na školu nebo o koupi nemovitosti. Než cokoli podepíšete, zeptejte se na možnost změny cílové částky, na výpovědní lhůty a na to, co se stane, když přestanete vkládat peníze na delší dobu. Kvalitní produkt poznáte podle toho, že vám poradce jasně vysvětlí všechny poplatky a podmínky bez zbytečných slibů.

Typická chyba: detox jako projekt, ne jako změna návyk

Nakonec – důležitá je i psychika. Klidný rodič je pro dítě nejlepší lék. Nebuďte nervózní, mluvte tiše a poté ránu zalepíte. Dítě se rychle uklidní a vy se vyhnete zbytečnému pláči. S těmito návyky zvládnete většinu drobných úrazů bez stresu a bez zbytečné návštěvy pohotovosti.

Při kombinaci obou produktů se vyplatí rozložit peníze tak, aby část tvořila likvidní rezervu (dětské spoření) a část dlouhodobý záměr (stavební spoření). Častou chybou rodičů je, že vloží všechny úspory do stavebního spoření a pak nemají hotovost na mimořádné výdaje, jako jsou kroužky nebo škola v přírodě. Naopak opačný extrém – jen dětské spoření – připravuje rodinu o státní příspěvek, který při delším horizontu znamená nezanedbatelnou částku. Optimální je začít s menším měsíčním vkladem na stavební spoření a zbytek nechávat na běžném dětském účtu.

Stanovte si systém, který bude dítě chápat. Kapesné by mělo být rozděleno do tří pomyslných částí: na běžné výdaje, na úspory a na dárky pro ostatní. Nemusíte tyto části fyzicky oddělovat, ale pomáhá, když má dítě tři krabičky nebo obálky. Tím se učí, že peníze nejsou jen na okamžitou spotřebu. Klíčové je, aby o částce rozhodovalo dítě samo. Pokud mu budete říkat, za co má utrácet, nikdy se nerozhoduje samo a necítí odpovědnost.

Dětské spoření funguje jako běžný účet na jméno dítěte, ale s tím rozdílem, že k němu máte přístup pouze vy jako zákonný zástupce. Praktickou výhodou je možnost posílat peníze kdykoli, a to i malé částky, a zároveň je kdykoli vybrat bez výpovědní lhůty. Nevýhodou bývá nízké zúročení, které často ani nepokryje inflaci. Při zakládání si proto vždy ověřte, zda úrok není podmíněn pravidelnými měsíčními vklady a jaká je maximální částka, ze které se úrok počítá. Typickou chybou je založení účtu, na který posíláte jen jednorázový dar od babičky a pak na něj zapomenete – takové spoření nemá velký smysl.

Jak naučit dítě plánovat výdaje bez moralizování Zkuste s dítětem sestavit jednoduchý rozpočet na měsíc. Můžete použít papír nebo tabulku, ale důležité je, aby si dítě samo zapisovalo, co si koupilo a kolik mu zbylo. Tento návyk mu pomůže v dospělosti. Když vidí, že za měsíc utratilo více, než mělo, neříkejte mu „já ti to říkal". Zeptejte se, co by příště udělalo jinak. Pokud si dítě koupí něco, co si po týdnu rozmyslí, nechte ho, ať si věc zkusí prodat nebo vyměnit. Tím se naučí, že peníze nejsou jen na utrácení, ale i na rozhodování o hodnotě.

Pozor na příznaky infekce. Pokud se během dvou až tří dnů objeví zarudnutí, otok, hnis, teplota nebo bolest, navštivte lékaře. Stejně tak pokud se rána nehojí, zvětšuje se nebo je způsobena špinavým předmětem, zvířecím kousnutím či kovem s rzí. V těchto případech je lepší nechat ránu posoudit odborníkem.

Další praktickou pomůckou je dát dítěti příležitost podílet se na rodinných nákupech. Nechte ho porovnat ceny dvou podobných výrobků v obchodě, aniž byste mu říkali, který je lepší. Vysvětlete, že dražší neznamená vždy kvalitnější a že slevy často lákají na zbytečnosti. Pokud dítě pochopí princip alternativních nákladů (když utratím tady, nemůžu utratit jinde), má vyhráno. Nepoužívejte ale peníze jako trest nebo odměnu za známky. To vytváří mylnou představu, že peníze jsou nástrojem moci, ne prostředkem směny.