Dalším krokem je vytvoření takzvaných bezobrazovkových zón. Nezavádějte je jako trest, ale jako společnou dohodu. Například během večeře, první hodinu po příchodu ze školy nebo při společných výletech. Důležité je, aby se pravidla týkala všech v domácnosti, ne jen teenagera. Když rodič u stolu také nekouká do mobilu, teenager to vnímá jako férové. Typická chyba je, že rodiče zakážou telefon dítěti, ale sami ho drží v ruce.

Rozhodnutí o druhém dítěti nepatří mezi ta, která lze spolehlivě naplánovat podle tabulky. Přesto existují signály, které napoví, že je vhodná doba. Sledujte především stabilitu denního režimu prvního dítěte. Pokud už spí celou noc, chodí pravidelně do školky a zvládá krátká odloučení bez pláče, vytváří to prostor pro péči o novorozence. Rodiče, kteří řeší noční buzení a večerní uspávání staršího sourozence, by měli s odstupem mezi dětmi počkat alespoň do doby, než se situace uklidní.

Nakonec si položte otázku, zda skutečně chcete druhé dítě, nebo jen reagujete na tlak okolí. Pokud máte pocit, že je vaše rodina kompletní, je to v pořádku. Pokud naopak cítíte, že chcete další dítě, ale bojíte se náročnosti, zkuste si domluvit hlídání a na pár dní si vyzkoušejte péči o dvě děti – třeba u kamarádky, která už dvě má. Realita vás buď utvrdí, nebo přesvědčí, že čas ještě nenadešel. Důležité je, aby rozhodnutí padlo ve chvíli, kdy se cítíte fyzicky i psychicky připravená, a ne když jste vyčerpaná nebo pod tlakem.

Důležitým faktorem je také fyzická a psychická kondice matky. Po císařském řezu nebo náročném porodu je vhodné nechat tělu čas na regeneraci, obvykle delší než dva roky. Nejde jen o hojení jizvy, ale i o doplnění železa, vitamínů a stabilizaci hormonálního systému. Pokud matka kojí, je rozumné počkat, až se strava staršího dítěte výrazně rozšíří a kojení nebude hlavním zdrojem energie. Vynechání hormonální antikoncepce a návrat pravidelného cyklu je praktickým ukazatelem, že se tělo vrací do normálu.

Jak připravit podklad, aby barvy držely a neslévaly se Základem úspěchu je dokonale suchý a čistý podklad. Povrch napenetrujte vhodným základním nátěrem, který sjednotí savost. Pokud pracujete na dřevě, vyhněte se napouštění olejem – barva by na něm klouzala a stírání by zanechávalo nevzhledné fleky. Naopak na omítce nebo sádrokartonu je dobré použít hloubkovou penetraci. Po zaschnutí povrch lehce zbrousíte jemným smirkovým papírem, abyste odstranili případné nerovnosti. Tím zajistíte, že se pigment rovnoměrně chytí a vy budete moci kontrolovat intenzitu odstínu.

Po dokončení stírání nechte barvu zcela zaschnout a poté povrch zafixujte. Vhodný je bezbarvý lak na vodní bázi, který nezežloutne. Nanášejte ho v tenké vrstvě štětcem s umělými štětinami, abyste předešli vzniku bublin. Pokud chcete dosáhnout ještě výraznějšího efektu, můžete mezi dvě vrstvy laku vetřít suchým štětcem malé množství pigmentu – tím zdůrazníte strukturu. Ale pozor, tento krok vyžaduje cvik, proto si nejprve vyzkoušejte techniku na kusu dřeva či kartonu.

Když potřebujete klid na chvíli, využijte tvoření z papíru. Stačí barevné papíry, nůžky a lepidlo. Děti mohou vystřihovat tvary, skládat harmoniku nebo lepit koláže z časopisů. Pro menší děti připravte předkreslené obrysy zvířat, které vybarví. Nezapomeňte na to, že výsledek nemusí být dokonalý. Důležitý je proces, ne to, jak dílo vypadá. Vyvarujte se kritice a místo toho se ptejte, co to představuje – často získáte překvapivě originální odpovědi.

Nejúčinnější strategií je nabídnout dítěti možnost volby tam, kde to nevadí. Místo „oblékni se" zkuste „chceš si vzít červené tričko, nebo modré?" Dítě tím získá pocit, že rozhoduje, a vy se vyhnete zbytečnému střetu. Stejně tak u jídla: „Dáme si jablko, nebo banán?" Tato zdánlivě drobná změna snižuje počet konfliktů o polovinu, protože dítě se cítí slyšeno a respektováno.

Pohybové hry zabaví i neposedné dítě. Zkuste „sochy" – když pustíte hudbu, děti tancují, když ji zastavíte, ztuhnou. Nebo si zahrajte na zvířata: každá místnost představuje jiné prostředí, ve kterém se děti pohybují jako opice, ryby nebo ptáci. Důležité je nastavit bezpečné prostředí, odstranit ostré hrany a křehké předměty. U starších dětí můžete přidat stopky – kdo vydrží nejdéle v pozici, vyhrává. Tím zapojíte i soutěživost.

Nakonec si připravte seznam věcí týden předem a nechte dítě, ať si ho projde samo. Tím zjistíte, co mu chybí, a také ho naučíte zodpovědnosti. Vyhnete se tak tomu, že na místě zjistíte, že nemá ani kartáček na zuby. A pokud si nejste jistí, přibalte extra tričko a ponožky – to je něco, co se vždy využije. Hlavní je, aby dítě mělo vše potřebné, ale sbaleno tak, že si to samo unese.