Důležité je také správné skladování. Mnoho potravin vydrží déle, když je uložíte správně. Bylinky zabalte do vlhké utěrky a dejte do lednice, vydrží čerstvé i týden. Chleba skladujte v látkovém sáčku – v plastu zplesniví mnohem rychleji. A pokud vám něco začne vadnout, nezahazujte to. Z povadlého salátu uděláte polévku, z přezrálého ovoce smoothie nebo domácí džem. Klíčové je přestat vnímat „hned spotřebovat" jako jedinou možnost.

Než si koupíte novou pomůcku, zkuste si nejdřív odpovědět, jestli vám skutečně usnadní práci, nebo jen zabere místo. Ekologický úklid neznamená vlastnit deset druhů hadříků a tři kartáče na každý povrch. Důležité je, aby se vám s nimi dobře pracovalo a aby vydržely co nejdéle. Když se vám něco rozbije, zvažte, jestli to nejde opravit – i tím se snižuje množství odpadu. A pokud se rozhodnete nějakou pomůcku vyhodit, zjistěte, jestli patří do směsného odpadu, nebo do tříděného – přírodní materiály můžete kompostovat, kovové části odevzdat do sběrného dvora.

Čisticí prostředky si můžete vyrobit sami ze surovin, které běžně máte v domácnosti. Směs jedlé sody, kyseliny citronové a teplé vody nahradí většinu univerzálních čisticích přípravků. Jedlá soda působí jako jemný abrazivní prostředek, kyselina citronová si poradí s vodním kamenem. Na mastnotu zase stačí smíchat vlažnou vodu s trochou octa a pár kapkami rostlinného mýdla. Důležité je nikdy nemíchat ocet s jedlou sodou ve stejné nádobě – výsledná pěna sice vypadá efektně, ale neutralizuje účinky obou složek a zanechává na povrchu bílý povlak.

Na mytí nádobí se místo plastových houbiček osvědčují dřevěné kartáče s vyměnitelnou hlavicí. Po čase se opotřebí, ale můžete koupit jen novou hlavici, čímž šetříte nejen přírodu, ale i peníze. Pozor na to, aby dřevo nebylo lakované – přírodní povrch lépe saje vodu a nepřenáší chemické látky na nádobí. Kartáč po každém mytí opláchněte a nechte uschnout hlavicí dolů, jinak vám začne zahnívat. Stejně tak se vyplatí investovat do kovového drátěného kartáče na připálené hrnce, který nahradí plastové drátěnky.

Zapomínat byste neměli ani na pravidelnou údržbu vytíracího mopu. Pokud používáte hadřík, který je mastný nebo ztvrdlý, čisticí roztok nedokáže pracovat efektivně. Ideální je prát hadřík po každém použití na vysokou teplotu a nechat ho důkladně uschnout. Vlhké a špinavé mopy se stávají živnou půdou pro bakterie, které pak jen roznášíte po podlaze. Tento krok většina lidí podceňuje a pak se diví, že podlaha rychle ztrácí lesk.

Přírodní čištění má ale i své limity. Pokud je podlaha silně znečištěná olejem nebo voskem, domácí roztoky nemusí stačit a je lepší sáhnout po specializovaném přípravku, který je šetrný k danému materiálu. Ať už použijete cokoli, vždy dodržujte zásadu mokrého, ale ne přemokřeného hadříku. Nadměrné množství vody proniká do spár a způsobuje jejich bobtnání, což je škoda, kterou už nevrátíte. Pravidelná a šetrná péče je lepší než občasné agresivní drhnutí.

Jak připravit univerzální čistič, který skutečně funguje Nejspolehlivějším pomocníkem je směs vody, lihu a pár kapek esenciálního oleje. Na tři litry teplé vody přidejte asi padesát mililitrů lihu a deset kapek levandulového či tea tree oleje. Tento roztok vyniká dezinfekčními účinky, rychle schne a nezanechává šmouhy. Hodí se na dlažbu, vinyl i linoleum. U dřeva snižte množství lihu na polovinu a vždy vyzkoušejte na skrytém místě, jestli nereaguje s povrchovou úpravou.

Praktickým základem jsou hadříky z lněného nebo konopného vlákna. Na rozdíl od mikrovlákna nezanechávají na skle šmouhy a dobře sají vodu. Pro běžné utírání prachu postačí dva až tři kusy, které po použití vyperete na šedesát stupňů. Pokud chcete hadřík vydržel co nejdéle, perte ho bez aviváže – ta ucpává vlákna a snižuje savost. Na drsnější povrchy, jako jsou sporáky nebo dřezy, se hodí kartáče s přírodními štětinami z kokosu nebo agáve. Jsou sice dražší než plastové, ale vydrží roky, pokud je po každém použití necháte volně uschnout.

Co do kompostu nepatří a jak se vyhnout častým chybám Nejčastější začátečnická chyba je házet tam všechno, co připomíná organický odpad. Maso, kosti, mléčné výrobky nebo vařené jídlo přilákají hlodavce a způsobí nepříjemný zápach. Také nemocné rostliny a semena plevele patří do popelnice, ne do kompostu – při běžných teplotách domácího kompostéru semena i spory přežijí. Dřevěný popel přidávejte jen v malém množství, jinak zbytečně zvýší zásaditost. A zapomeňte na větve, které neprošly štěpkovačem – rozklad trvá roky.