Další častý zdroj chyb je tmelení a broušení. Nešetřete na výztužných páskách a používejte kvalitní tmel, který je určený pro sádrokarton. Spoje musíte přetmelit minimálně třikrát, s tím, že každá vrstva musí zaschnout. Broušení provádějte až na úplně suchý povrch a používejte jemnější zrnitost, abyste nepoškodili papír desky. Mnoho lidí podcení také dobu schnutí mezi jednotlivými vrstvami – pokud nanesete druhou vrstvu příliš brzy, výsledek se odlupuje a praská.

Typická chyba je snaha vyrovnat větší nerovnost tmelem. Sádrokartonový tmel není stěrková hmota a vrstva silnější než pár milimetrů popraská. Pokud je stěna hodně křivá a rozdíly přesahují pět milimetrů, vyrovnejte ji nejprve sádrovou stěrkou a teprve poté přejděte k tmelu. Před každou další vrstvou zkontrolujte, zda předchozí vrstva nevykazuje bubliny nebo praskliny – taková místa se musí vyškrábat a znovu zatmelit.

Pokud chcete ušetřit, nehledejte úspory v materiálu, ale v plánování. Rozmyslete si předem, jak budete podhled osvětlovat – bodová světla vyžadují předvrtání otvorů, což je rychlé, ale musíte je umístit předem. Velké lustry naopak potřebují samostatnou kotvu do nosné konstrukce, ne do sádrokartonu. Pokud na to zapomenete, budete muset podhled částečně rozebrat, což je zbytečná práce navíc. A nakonec: pokud montáž nezvládáte, raději si pozvěte odborníka – ale předem si vyžádejte ceník za metr čtvereční včetně všech prací a materiálu, ať vás na konci nepřekvapí doplatky za atypické úpravy.

Při rekonstrukci podkroví se sádrokartonové desky používají nejčastěji na obklady šikmin, stropů a příček. Než vezmete do ruky první desku, změřte si vzdálenosti mezi krokvemi a navrhněte spádování nosných profilů. Pokud podkroví není zateplené, musíte nejprve vyřešit tepelnou izolaci a parozábranu – sádrokarton sám o sobě nic neizoluje a bez správné skladby konstrukce se na něm bude srážet vlhkost.

Pokud děláte obklad na šikminu, kde je sklon menší než 30 stupňů, použijte desky o tloušťce 12,5 mm a profily osazujte hustěji (max 30 cm). V opačném případě desky časem začnou „pracovat" a ve spárách se objeví praskliny. Nezapomeňte na dilataci u okenních rámů – mezi deskou a rámem nechte mezeru, kterou později zakryjete lištou.

Napojení zaoblených rohů na rovnou stěnu patří mezi nejnáročnější části při rekonstrukci nebo nové výstavbě. Pokud se spoj neprovede správně, vznikne nevzhledný schod, který je vidět i při kvalitním osvětlení. Nejde přitom jen o estetiku – schod může časem praskat, drolit se a stát se zdrojem vlhkosti. Klíčem je správná příprava podkladu, volba vhodného materiálu a trpělivost při nanášení.

Než začnete řezat profily, zamyslete se nad poloměrem oblouku. Častou chybou je příliš malý rádius, který vypadá spíš jako zlomený roh než oblouk. Pro plynulý přechod volte rádius alespoň 30 centimetrů, u vyšších stěn klidně více. Také si ověřte, zda je stěna dostatečně rovná – pokud má nerovnosti, oblouk je jen zvýrazní. Pomocí vodováhy a dlouhého pravítka zkontrolujte svislost i vodorovnost otvoru ještě před montáží.

Po dokončení tmelu a broušení napenetrujte povrch před malováním. Pokud chcete do podkroví umístit zářivky nebo bodová světla, naplánujte si jejich pozice už při montáži profilů – do hotové desky se vyřezávají otvory snadno, ale musíte mít jistotu, že za deskou nevede elektrické vedení. Dodržujte také rozestupy mezi profily podle typu desky – na to výrobce uvádí přesnou tabulku, kterou najdete na obalu. Když tyto zásady dodržíte, sádrokarton v podkroví vám vydrží desítky let bez viditelných vad.

Při plánování sádrokartonového podhledu se většina lidí zaměří na cenu materiálu, ale skutečný rozpočet se láme až v detailech montáže. Často se zapomíná na to, že podhled není jen deska a profily, ale celý systém – včetně spojovacího materiálu, tmelů, výztužných pásek a samozřejmě práce. Pokud si neuděláte přesný výkaz výměr, snadno se dostanete na dvojnásobek očekávaných nákladů. Nejlepší je začít tím, že si změříte přesnou plochu stropu a připočtete rezervu na ořezy – běžně se počítá s pěti až deseti procenty navíc, ale u složitých tvarů to může být i více.

Nejčastější chybou bývá použití obyčejné sádrové stěrky na místo, kde se stýká rovná plocha s obloukem. Sádra je tvrdá a nepružná, takže při mírném pohybu podkladu (např. vlivem teplotních změn) praskne. Mnohem vhodnější jsou akrylátové nebo polymerové stěrky, které mají vyšší pružnost a lépe absorbují napětí. Další častou chybou je spoléhat se na to, že schod zakryje malba – barva schod nevyřeší, pouze zvýrazní.