Poslední rada se týká prachu. Broušení sádrokartonu je extrémně prašné, takže si chraňte nejen dýchací cesty, ale i okolní prostor. Ideální je připojit brusku na vysavač nebo použít mokré broušení. Prach ze sádrokartonu je jemný a usazuje se i v místech, která by vás nikdy nenapadla – proto je lepší mu předcházet než ho později odstraňovat.

Když přetahujete brusný papír přes hranu, ztrácíte rovinnost Nejčastější chyba u začátečníků je, že brousí pouze spoje a nechávají okolní plochu nedotčenou. Tím vzniknou prohlubně, které pak pod úhlem světla vyniknou. Správný postup je brousit vždy v širším pásu – minimálně 20 centimetrů od spoje na každou stranu. Použijte brusné hladítko s jemným zrnem (například třídu 180 až 220) a pohybujte se krouživými pohyby bez velkého tlaku.

Pro hladký povrch bez přechodů používejte teleskopickou tyč s kruhovým hladítkem, pokud potřebujete dosáhnout na strop. U stěn si vystačíte s ručním hladítkem s pružnou podrážkou. Pružnost je důležitá – tvrdá podrážka kopíruje nerovnosti a vy pak brousíte jen vrcholky. Naopak příliš měkká podrážka se propadá a nechává na povrchu vlny.

Při dimenzování myslete i na vodorovné vedení profilů. Pokud umístíte profily horizontálně (což se dělá u stropních podhledů), jejich nosnost je výrazně nižší než u vertikálního použití. Vodorovný profil délky 3 metry se prohne už při vlastní váze, takže pro stropní konstrukce se používají jiné typy profilů a menší rozteče. Vždy proto rozlišujte, zda profil pracuje jako sloupek (svisle) nebo jako nosník (vodorovně).

Samotné osazení zárubně začíná kontrolou otvoru. Svislé hrany musí být olovnice, protože i malá odchylka se po nasazení křídla projeví jako trvalé tření. Zárubeň se do otvoru vkládá s montážními klíny, které umožňují nastavit mezeru mezi křídlem a zárubní. Po vyrovnání se zárubeň přišroubuje do hranolů – vruty musí projít skrz zárubeň i sádrokartonovou desku a pevně zabrat do dřeva. Nepoužívejte pouze hmoždinky do sádrokartonu, ty drží v desce, ale neunesou váhu křídla. Každý spoj zajistěte minimálně čtyřmi vruty na každé straně, rozmístěnými rovnoměrně po výšce.

Při montáži si proto hlídejte tři věci: olovnici na obou svislých stranách, vodováhu na horní hraně a mezeru pod dveřmi. Pokud máte obložkovou zárubeň, montáž se zjednoduší tím, že se nejdříve namontuje nosný rám a obložka se nasadí až po usazení křídla. V případě ocelové zárubně je postup podobný, ale je nutné počítat s tím, že se montážní patky připevňují přímo k profilům pomocí speciálních šroubů do kovu. Po zašroubování zkontrolujte, zda jsou panty v jedné ose – pokud ne, křídlo se bude samo vracet.

Nakonec nezapomeňte na kontrolu pod bočním světlem. Postavte lampu těsně ke stěně, aby světlo dopadalo pod malým úhlem. Tento trik odhalí i drobné stopy po hladítku, které na první pohled nevidíte. Přebruste je jemným zrnem, ale ne příliš dlouho na jednom místě, abyste nevytvořili novou nerovnost.

Pro dokonalé vyhlazení přechodu použijte brusný papír s jemnější zrnitostí (např. 120–180) a bruste krouživými pohyby od oblouku směrem k rovné ploše. Tím odstraníte případné přechodové hrany. Pokud se objeví drobné nerovnosti, vyplňte je jemnou stěrkou a znovu přebruste. Nakonec povrch zkontrolujte proti světlu – nejlépe s pomocí přenosné lampy, která odhalí i sebemenší schod.

Další častou chybou je broušení přes přechod mezi tmelem a papírem. Kartonová vrstva sádrokartonu je tenká a snadno se prodře, pokud na ni přitlačíte. Pokud se tak stane, nemá cenu to zamaskovat – musíte místo znovu zatmelit a nechat důkladně zaschnout. Poznáte to podle toho, že se z povrchu začne drolit bílý prach a objeví se hnědý papír.

Při samotném vyrovnávání používejte dvě různé stěrky: jednu pružnou pro oblouk a jednu tuhou pro rovnou plochu. Pružná stěrka kopíruje tvar rohu, tuhá zase zajistí rovnou linii. Nanášejte vždy tenkou vrstvu a postupně přidávejte materiál, nikdy ne nanášejte silnou vrstvu najednou – ta by se při schnutí stáhla a vytvořila trhliny. Mezi jednotlivými vrstvami nechte vždy dostatečně zaschnout, minimálně přes noc.

Kdy jeden profil přestává stačit a co rozhoduje Klíčovým faktorem je výška místnosti. Do 2,6 metru si vystačíte s jedním profilem, pokud dodržíte rozteč 60 cm a použijete standardní tloušťku plechu (0,6 mm). Nad tuto hranici začíná profil pracovat – ohýbá se, křiví a přenáší vibrace. Pro stěny vyšší než 3 metry je nutné buď zmenšit rozteč na 40 cm, nebo použít profily se zesíleným plechem. V praxi se často dělá chyba, že se staví příčka na výšku 4 metry s jedním profilem a roztečí 60 cm – výsledkem jsou praskliny ve spojích a „vlnitá" stěna.