Při samotném lepení dbejte na to, aby místnost byla dobře vyvětraná, ale ne průvan – rychlé vyschnutí lepidla způsobí, že se tapeta smrští a spoje se rozjedou. Teplota v místnosti by měla být mezi 18 a 22 °C. Pracujte plynule, nanášejte lepidlo vždy na zeď, ne na tapetu (u vliesových tapet), a tapetu přikládejte od stropu dolů. Hladítkem nebo hadříkem vytlačte vzduchové bubliny směrem od středu ke krajům. U rohů a hran použijte ostrou špachtli.

Nejdřív si připravte pracovní plochu. Z díry odstraňte všechny volné kousky sádry a prach. Okraje otvoru srovnejte – ideálně do tvaru pravidelného obdélníku nebo čtverce. Pomůže vám k tomu odlamovací nůž a pilka na sádrokarton. Řez veďte od středu díry směrem ven, aby se okraje nedrolily. Pokud je kolem díry poškozená i papírová vrstva, odřízněte ji až na zdravý podklad. Čistý a rovný okraj je základ, jinak se vám záplata brzy znovu objeví.

Tento postup zvládne i začátečník. Důležité je nespěchat, pracovat v čistotě a používat kvalitní materiály. S trochou cviku bude oprava díry v sádrokartonu otázkou hodiny, a výsledek bude vypadat profesionálně. Až příště někdo zavadí o zeď, nebudete muset volat odborníka – stačí vytáhnout špachtli a tmel.

Základem je vždy přesný výměr prostoru. Nezřídka se stává, že laik změří pouze půdorysnou plochu místnosti a zapomene na přesahy, sokly nebo na to, že podhled nemusí být v jedné rovině. Každý centimetr navíc znamená vyšší spotřebu materiálu i delší čas práce. Proto si nejdříve nakreslete jednoduchý náčrt a zakreslete do něj všechny stupně, šachty, průchody instalací a místa, kde bude potřeba dodatečné zpevnění. To je první krok, jak se vyhnout podcenění rozpočtu.

Po dokončení poslední vrstvy nechte stěnu alespoň 24 hodin v klidu. Vyvarujte se průvanu a přímého topení, které způsobují příliš rychlé vysychání povrchu a vznik prasklin. Ideální teplota pro schnutí se pohybuje okolo 18–22 °C. Pokud malujete v zimě, větrejte krátce a intenzivně, ne dlouhodobě. Po úplném zaschnutí zkontrolujte výsledek za denního světla – umělé osvětlení skryje nedokonalosti. Pokud objevíte místa, kde je barva nerovnoměrná, zbavte se pokušení to opravit štětcem – raději naneste další tenkou vrstvu na celou plochu. Jen tak dosáhnete rovnoměrného tónu.

Základní pravidlo pro pevnou záplatu: zpevněte okolí a vrstvěte materiál Pro menší díry (do dvou centimetrů) postačí sádrový tmel. Naneste ho v několika tenkých vrstvách, ne najednou – silná vrstva popraská a smrští se. Mezi jednotlivými vrstvami nechte tmel zaschnout, obvykle to trvá dvě až čtyři hodiny. Na středně velké díry použijte výztužnou síťovinu, kterou přelepíte přes otvor. Síťovinu zapusťte do první vrstvy tmelu a nechte zaschnout. Poté naneste další vrstvy, přičemž každou předchozí lehce přebruste jemným brusným papírem.

Pokud chcete sádrokarton použít v místnosti, kde je opravdu mokro, třeba v průmyslové pračce nebo sprše bez obkladů, zvažte kombinaci s vodotěsnou fólií. Fólie se pokládá pod desku na rám, a to v celé ploše, ne jen v nárožích. Spoje se přelepí vodotěsnou páskou. Toto řešení sice prodraží stavbu, ale vyhnete se reklamacím, které vznikají, když se voda dostane k nosné konstrukci. Samotná zelená deska totiž není parozábrana – propouští vodní páru, a pokud ji z jedné strany uzavřete neprodyšnou fólií, musíte druhou stranu nechat difúzně otevřenou.

Do rozpočtu si vždy započítejte i rezervu na nepředvídatelné situace. Při demontáži starého stropu můžete narazit na neznámé instalace, křivé stropy nebo na nerovnosti, které bude nutné vyrovnat. Pokud stavíte podhled kvůli osvětlení, počítejte s prací elektrikáře a s případným předěláním rozvodů. To vše jsou náklady, které se do ceny za metr čtvereční nevejdou, ale reálně ovlivní váš celkový výdaj.

Váleček, štětec a technika: kde dělají amatéři největší chyby? Nejdůležitější je zvolit správný váleček. Pro hladký sádrokarton použijte váleček s krátkým vlasem (kolem 8–10 mm) – mikrovlákno nebo polyamid. Dlouhý vlas nanáší hodně barvy, ale zanechává strukturu, která na sádrokartonu vypadá neprofesionálně. Před prvním použitím váleček vyperte ve vlažné vodě a vyždímejte – tím odstraníte uvolněná vlákna, která by jinak zůstala na stěně. Barvu nanášejte v pruzích od stropu dolů, vždy na suchou plochu – nikdy se nevracejte k už polosuchému místu, jinak vzniknou šmouhy. Profíci pracují metodou „mokré do mokrého": vždy navazují na čerstvý pruh, aby nevznikly přechody.

Nejprve si rozmyslete, kde přesně chcete sádrokarton použít. V koupelně kolem vany nebo sprchového koutu je potřeba deska s nejvyšší odolností, obvykle označovaná jako vodovzdorná. Do místností s běžnou vlhkostí, jako je WC nebo kuchyň, postačí impregnovaná deska. Důležité je ale nepodcenit ani větrání. Pokud se v místnosti dlouhodobě drží vzdušná vlhkost nad 70 procent, žádná deska to sama nevyřeší. Vlhká sádrokartonová stěna pak začne degradovat i s tou nejlepší impregnací.