Nejdřív si připravte pracovní plochu. Z díry odstraňte všechny volné kousky sádry a prach. Okraje otvoru srovnejte – ideálně do tvaru pravidelného obdélníku nebo čtverce. Pomůže vám k tomu odlamovací nůž a pilka na sádrokarton. Řez veďte od středu díry směrem ven, aby se okraje nedrolily. Pokud je kolem díry poškozená i papírová vrstva, odřízněte ji až na zdravý podklad. Čistý a rovný okraj je základ, jinak se vám záplata brzy znovu objeví.

U děr větších než pět centimetrů se bez záplatového kusu neobejdete. Z odpadního kusu sádrokartonu si nařežte tvar, který přesně zapadne do připraveného otvoru. Po obvodu kusu i otvoru naneste tenkou vrstvu sádrového lepidla nebo tmelu a kus jemně vtlačte do díry. Povrch srovnejte s okolím, přebytečný tmel setřete špachtlí. Po zaschnutí spáru přebruste a zatmelte tak, aby přechod nebyl vidět. Tento postup je spolehlivější než lepení záplaty na zadní stranu, které vyžaduje přístup z rubu.

Před finálním tmelením si ověřte, že jsou všechny hlavičky šroubů zapuštěné a že povrch nevykazuje vlny. Použijte dlouhou hliníkovou lati a přiložte ji na různé části podhledu. Pokud najdete odchylku větší než dva milimetry, je nutné danou desku povolit a podložit. Tmelení je až posledním krokem, nikdy ne prostředkem k vyrovnání nerovností. Po zatmelení a přebroušení nechte podhled alespoň dva dny v klidu, ideálně při stabilní teplotě. Rychlé vytápění místnosti po dokončení prací je nejjistější cestou, jak objevit všechny skryté vady během jediné noci.

Pokud máte podkroví s vikýři nebo střešními okny, rastr se musí přizpůsobit jejich tvaru. V těchto místech používejte kratší profily a výztuhy, aby nedocházelo k namáhání rohů. Před opláštěním desek zkontrolujte, že jsou všechny spoje rastru pevné a že se celá konstrukce nepohybovala při zatlačení. Případné vrzání nebo pružení ihned opravte, jinak se později projeví ve zvukové a tepelné izolaci.

Nejčastější chybou bývá spěch. Kutilové nanesou silnou vrstvu tmelu, počkají hodinu a začnou brousit. Výsledkem jsou praskliny a propadliny, které se pak musí znovu tmeltit. Druhou častou chybou je zapomenutí na penetraci. Před tmelením napenetrujte okraje díry i samotný sádrokarton. Penetrace zpevní podklad a zajistí, že tmel nebude z povrchu vysávat vodu. Třetí chybou je špatné broušení – příliš hrubý papír zanechá rýhy, které vyniknou po natření barvou. Používejte jemný brusný papír (zrnitost 120 až 180) a brouste krouživými pohyby.

Zvláštní pozornost věnujte rohům a přechodům ke stěnám. Nikdy nepokládejte desku přímo ke zdi, ale nechte kolem dokola dilatační mezeru. Tu zakryjete až při finální úpravě, nejlépe pružným akrylátovým tmelem. Pokud spáru zalijete klasickou sádrovou stěrkou, dojde při pohybu konstrukce k prasknutí. Stejně tak používejte výztužné pásky do všech vnitřních koutů a přes spoje desek. Bez nich se trhlinám nevyhnete, i když bude tmel nanesený sebepečlivěji.

Vlastní montáž začněte u nejnižšího místa šikminy. Připevněte první profil nebo hranol těsně pod hřeben a poté postupujte směrem dolů. Pro dřevěný rastr použijte hranoly o průřezu alespoň 60×40 mm, které připevníte ke krokvím pomocí vrutů do dřeva. U kovového rastru se používají profily UD a CD, které se kotví pomocí závěsů a spojek. Důležité je, aby všechny prvky byly ve stejné rovině – jinak se desky při šroubování zlomí.

Výběr rozměru začíná u tloušťky desky. Pro běžné příčky se používají profily o šířce 75 mm (doporučeno pro desky 12,5 mm) nebo 100 mm pro vyšší nároky na zvukovou izolaci a statiku. Nezapomeňte, že profil má i nosnou funkci – pokud plánujete zavěsit skříňku nebo poličku, zvolte silnější profil a počítejte s výztuhami. Klasický omyl je použití tenkého profilu pro těžké obklady, přičemž sádrokarton pak praská ve spojích.

Po zatmelení a vybroušení přichází na řadu povrchová úprava. Spoje přetřete základní barvou, která sjednotí savost podkladu. Poté naneste finální nátěr – nejlépe válečkem s krátkým vlasem, aby zůstala struktura odpovídající okolí. Pokud je oprava na viditelném místě, naneste barvu na celou plochu desky, ne jen na záplatu. Barevný rozdíl mezi natřeným a nenatřeným místem by byl jinak patrný. Nechte každou vrstvu pořádně zaschnout a mezi nátěry lehce přebruste.

Na závěr celý rastr ošetřete impregnací proti vlhkosti, zvláště pokud je podkroví špatně odvětrávané. Tento krok mnozí vynechávají, ale dřevo bez ochrany po čase ztrácí pevnost. Po osazení sádrokartonu zkontrolujte rovinné spoje a vyhněte se křížení šroubů na stejném profilu – hlavy nechte zapuštěné asi milimetr pod povrchem. Díky tomuto postupu získáte pevný a rovný podklad pro finální omítky i malbu.