Při rekonstrukci staršího bytu nebo domu často narazíte na stěny, které nejsou rovné ani svislé. Omítky jsou zvlněné, rohy zaoblené a v některých místech chybí kusy malty. Montáž sádrokartonu na takový podklad vyžaduje jiný postup než na novou příčku. Pokud to uděláte správně, získáte rovný povrch bez nutnosti vyrovnávat stěnu nekonečnými vrstvami stěrky. Klíčem je pochopit, že sádrokartonová deska se nepřipevňuje přímo na zeď, ale na nosný rošt, který se vyrovná do olovnice.

Když se rozhodnete rozdělit místnost sádrokartonovou příčkou, první otázka obvykle zní: kolik to bude stát? Cena na klíč se ale odvíjí od mnoha faktorů, které se vyplatí znát ještě před tím, než oslovíte řemeslníky. Bez ohledu na to, zda stavíte novou kancelář, nebo dělíte obývací pokoj, rozpočet se liší podle rozměrů, použitého materiálu i náročnosti montáže.

Co všechno ovlivňuje výslednou cenu? Základem je samozřejmě plocha příčky a počet vrstev sádrokartonu. Jednoduchá příčka s jednou vrstvou na každé straně je levnější než konstrukce se zvýšenou zvukovou izolací nebo s protipožárním provedením. Důležitý je také stav podlahy a stropu – pokud nejsou rovné, přidá se práce s vyrovnáním a kotvením. Kdo chce ušetřit, často volí tenčí profily, ale to se může prodražit při dodatečném zavěšování skříněk či dveří.

Dalším nákladem je případná výztuž pro dveřní křídlo, elektroinstalace a osazení zásuvek či vypínačů. Pokud si příčku necháte udělat na klíč, obvykle je v ceně zahrnuta i likvidace odpadu a finální tmelení. Pozor na to, co přesně vám řemeslník nabídne – někteří počítají zvlášť za montáž a zvlášť za povrchovou úpravu. Před podpisem smlouvy si proto nechte vyčíslit každou položku zvlášť a porovnejte nabídky minimálně od tří firem.

Mnozí řemeslníci i kutili používají místo parozábrany obyčejnou polyethylenovou folii. To je častá chyba, která se vymstí. Parozábrana musí být parotěsná, ale zároveň musí umožnit určitou difúzi vodní páry v opačném směru, aby se konstrukce mohla vysušovat. Levná folie to nezajistí. Doporučuji použít speciální parotěsnou fólii s hliníkovou vrstvou nebo sádrokartonovou desku s integrovanou parozábranou, která se pokládá přímo na rošt. Ta je sice dražší, ale ušetří vám práci s další vrstvou a eliminuje riziko špatného napojení.

Praktickým tipem je nanést před posledním broušením na přechod tenkou vrstvu takzvaného finálního tmelu, který je určen k vytváření hladkých povrchů. Ten nechte zatáhnout, ale ne úplně vyschnout, a poté jej uhlaďte nerezovou špachtlí. Tím dosáhnete povrchu, který vyžaduje jen minimální broušení. Po zatmelení celou plochu napenetrujte hloubkovou penetrací, která sjednotí savost podkladu a zlepší přilnavost finální barvy. Teprve poté můžete přistoupit k malbě nebo tapetování. Přechod bude plynulý, bez viditelných schodů, a to i po letmém pohledu z boku.

Typická chyba začátečníků je podcenění spár mezi deskami. Rastr musí být navržen tak, aby hrany dvou sousedních desek vždy dosedaly na střední plochu profilu. Pokud necháte spáru na okraji profilu, nebude se mít o co opřít a po zatmelení popraská. Vždy také posouvejte desky o polovinu jejich délky, aby spáry nekřižovaly rastr ve stejné linii, a v místě křížení spár mějte podkladový profil.

Po zašroubování všech desek přelepte spáry páskou a zatmelte. Nejdříve vyplňte mezery tmelem, vložte pásku a zatáhněte ji. Po zaschnutí naneste ještě jednu vrstvu. Na nerovných stěnách se vyplatí tmelit i rohy, které jsou často zaoblené. Pokud budete postupovat pečlivě, dosáhnete vodorovného a svislého povrchu, aniž byste museli strávit hodiny broušením. Výsledek pak vypadá jako nová příčka, i když původní zeď byla daleko od ideálu. Navíc získáte dutinu mezi deskou a zdí, kterou můžete využít pro izolaci nebo vedení elektriky.

Když je rošt hotový, přichází na řadu samotné desky. Před montáží je nechte alespoň dva dny v místnosti, aby se srovnaly s vlhkostí vzduchu. Desky šroubujte k profilům v rozestupech asi 25 cm, vždy do roviny, ne do zdi. Hlavy vrutů mírně zapusťte, ale neprotrhněte karton. U spojů nechte mezi deskami mezeru tři až pět milimetrů, aby se mohly vyrovnat případné pnutí. Když narazíte na nerovnost, kde se deska nechce dotknout profilu, použijte nastavitelnou stojku nebo ji jednoduše přitlačte k profilu a šroubujte od středu k okrajům. Při řezání dávejte pozor, aby hrany byly čisté, jinak vzniknou viditelné spáry.

Nejdříve si změřte vzdálenost mezi krokvemi. Standardní rozteč 60 nebo 62,5 cm určuje, jak povedete profily. Pokud jsou krokve od sebe dál než 70 cm, musíte rastr zahušťovat dalšími příčkami, jinak sádrokarton časem propadne vlastní vahou. Než začnete řezat, překontrolujte také, zda jsou krokve v jedné rovině. Často jsou mírně prohnuté nebo zkroucené, a to se pak přenese na celou plochu. Použijte rovný latě a v místě odchylky přidejte vyrovnávací podložky.