Změna polohy během dne je nutná, ale neřeší příčinu. Když židle nepodporuje, každých dvacet minut vstávejte, protáhněte se a udělejte pár dřepů. Přesto si ale najděte chvíli na to, abyste se podívali na konstrukci. Většina židlí se dá částečně opravit: dotažením šroubů, výměnou plynového pístu (ten způsobuje klesání sedáku) nebo přidáním podložky pod bederní opěrku. Pokud je rám zkroucený nebo sedák prasklý, je na místě výměna. Než ale utratíte peníze za novou židli, zkuste dvě věci: nastavit si židli přesně podle svých rozměrů a pořídit si vhodnou bederní podložku, která se dá připevnit na opěradlo.

Největší chyba je ignorovat varovné signály a místo řešení židle jen brát léky proti bolesti. Bolest je signál, že se něco děje, a ne důvod k tomu, abyste se naučili s ničím žít. Když si nastavíte židli správně, podporu najdete i bez nového nákupu. Až budete příště sedat za stůl, zkontrolujte, zda máte oporu v kříži a jestli se vám nepropadá pánev. Tělo vám poděkuje hned po prvním dni.

Začněte tím, že si sepíšete všechny opakující se činnosti, které vám zabírají více než pár minut denně. Nemusí jít o velké projekty – stačí obyčejné třídění e-mailů, vytváření stejných odpovědí, přejmenovávání souborů nebo zapisování údajů do tabulky. Přesně tyto rutiny jsou nejlepšími kandidáty na automatizaci. Nesnažte se ale naprogramovat vše najednou; vyberte si jednu činnost, která vás štve nejvíc, a tu zautomatizujte jako první. Osvědčí se to, protože okamžitě uvidíte úsporu času a získáte motivaci pokračovat.

Jakmile zvládnete první automatizaci, otevře se vám cesta k dalším úsporám. Můžete propojit kalendář s poznámkami, automaticky generovat sestavy z tabulek nebo si nechat posílat připomínky k důležitým termínům. Každá další automatizace bude snazší, protože pochopíte logiku propojování a začnete přemýšlet v pravidlech. Za pár týdnů zjistíte, že administrativa, která vám dříve brala hodiny, se zvládne sama, a vy se můžete věnovat tomu, co vás baví a co skutečně posouvá vaši práci kupředu.

Praktickým pomocníkem jsou krabičky s přepážkami, které oddělí jednotlivé složky svačiny. Dítě tak vidí, co má k dispozici, a svačina zůstane déle čerstvá. Dbejte na to, aby byla krabička dostatečně velká, ale zase ne příliš – prázdná místa svádějí k tomu, že ji dítě nedojí. Nezapomeňte ani na pití, ideálně v lahvi, kterou si dítě samo otevře.

Pro automatizaci bez kódování dnes existují tři hlavní cesty: nástroje na propojování aplikací, šablony ve vašich stávajících programech a makra v kancelářských balících. Nástroje na propojování fungují na principu spouštěčů a akcí – například když přijde e-mail s určitým předmětem, automaticky se stáhne příloha a uloží do složky. Většina těchto nástrojů nabízí vizuální editor, kde jednotlivé kroky skládáte jako puzzle. Začněte s jednoduchým předpřipraveným scénářem a teprve poté ho upravte podle svých potřeb.

Test, který odhalí ztracenou podporu Než začnete měnit polohu nebo kupovat podušky, udělejte si jednoduchou zkoušku. Sedněte si na židli tak, jak to děláte běžně, a položte dlaň na spodní část zad. Pokud mezi vaším tělem a opěradlem prostrčíte tři prsty a opěradlo se neopírá o křížovou kost, podpora je pryč. Druhým signálem je, když se vaše bedra po pěti minutách sezení začnou prohýbat do „C" a vy se instinktivně sunete dopředu na kraj sedáku. Třetí varování přichází večer: pokud záda bolí víc po odchodu z práce než ráno, židle pravděpodobně ztratila svou funkci.

Když vás po dni stráveném u počítače bolí bedra, většinou svalíte vinu na dlouhé sezení. Jenže problém nemusí být jen v délce pracovní doby. Často za to může židle, která ztratila schopnost držet páteř ve správné poloze. Jak poznat, že je to právě ona a co s tím dělat?

Sedadlo samotné bývá také viníkem. Pokud je přední hrana příliš tvrdá a vy sedíte s koleny výš než kyčlemi, tlačíte na bederní oblast a ta se přetěžuje. Zkuste si pod nohy dát nižší stoličku nebo knihu, ať máte chodidla celá opřená o zem. Kolena by měla svírat úhel kolem devadesáti stupňů a stehna by neměla být stlačovaná okrajem sedáku. Pokud je sedák krátký a nepodpírá stehna až do dvou třetin, tělo se sesouvá a zádové svaly pracují naplno i v klidu.

Nejčastější příčinou není ani tak opotřebení, jako spíš špatné nastavení. Většina židlí má mechanismus pro výšku a sklon sedáku, ale málokdo ho používá. Zkuste sedák vyrovnat do vodorovné polohy, pokud se předklání, kloužete dopředu a ztrácíte oporu. U opěradla zase zkontrolujte, zda se dá aretovat v zákrytu, ne jen lehce naklápět. Pokud se opěradlo pořád vrací dozadu, páteř nemá o co se opřít a svaly musí držet tělo samy. Tento problém se dá vyřešit dotažením šroubů pod sedákem nebo u mechanismu – mnohdy to chce jen klíč a pět minut času.