Suché dřevo se při vysychání smršťuje. Jak voda z buněk odchází, dřevo ztrácí objem, a protože vnější vrstvy vysychají rychleji než vnitřní, vzniká na čele typické radiální praskání – trhliny vedou od středu ke kraji, často přes celý letokruh. Čím jsou praskliny širší a hlubší, tím déle dřevo schlo. Čerstvě pokácené dřevo má čelo hladké, bez trhlin, a pokud na něm nějaké uvidíte, jsou to jen jemné vlasové linky, které vznikly při manipulaci. Když tedy uvidíte polena s výraznými trhlinami, které se táhnou od středu až k obvodu, je to jasný signál, že dřevo už mělo čas vyschnout.

Jak uvolnit naakumulované teplo ve správný čas? Klíč je v kontrole nad tím, kdy teplo ze stěn „vytáhnete". Pokud máte podlahové vytápění nebo teplovzdušný systém, nechte stěny nabíjet během dne, kdy je venku nejtepleji. Večer pak snižte teplotu vzduchu v místnosti o dva až tři stupně. Sálání tepla z akumulačních stěn bude příjemně vyrovnávat vnitřní klima. Častým nedostatkem je ale příliš silná tepelná izolace na vnitřní straně obvodového zdiva. Tím se zabrání přirozenému pronikání tepla do konstrukce a místnost se rychle přehřívá.

Praktickým tipem je i správné větrání. Pokud během dne větráte, otevřete okna dřív, než stěny dosáhnou své maximální teploty. Tím se zbavíte přebytečné vlhkosti, aniž byste zdivo „ochladili" dřív, než se nabije. Večer pak naopak místnost jen krátce vyvětrejte, abyste udrželi naakumulované teplo uvnitř. Častou chybou je celonoční větrání, které zdivo úplně vychladí a ráno pak musíte znovu topit do nezahřátých stěn.

Šamotová vyzdívka je v podstatě první linií obrany vašich kamen proti extrémním teplotám. Její úkol je jasný: zachytit žár, rozložit ho do hmoty a postupně ho sálat do místnosti. Jenže každý materiál má svou životnost a šamot není výjimkou. Poznáte to obvykle podle toho, že kamna začnou hřát jinak, než jste zvyklí. Povrch se sice rychle rozpálí, ale místnost se vytopí hůř než dřív. To je první varovný signál, že izolační vrstva už neplní svou roli správně.

Při praktické zkoušce si vezměte dvě polena ze stejné hromady a poklepejte na čelo kloubem nebo kovovým předmětem. Suché dřevo vydává jasný, zvonivý zvuk, zatímco vlhké spíše tlumený. Praskliny vám pomohou i v tom, že suché poleno se snáze štípe – trhlina je přirozená dráha, kde se dřevo rozpadne. Pokud se vám poleno nechce štípat a sekera se odráží, je to známka vlhkého jádra, i když povrch má praskliny. Typická chyba začátečníků je, že se soustředí pouze na šířku praskliny a zapomenou zkontrolovat, jestli je trhlina otevřená po celé délce polena, nebo jen na jednom místě. Otevřená trhlina po celé délce znamená rovnoměrné vysychání – to je ideální stav.

Pokud kombinujete akumulační zdivo s podlahovým topením, nastavte ekvitermní regulaci tak, aby teplota v podlaze rostla pomaleji a trvaleji, nikoli nárazově. Tím se zdivo rovnoměrně prohřeje a nebude docházet ke vzniku tepelných mostů. U krbových kamen nebo kamen na dřevo platí, že nejlepší je vytápět jednou za den naplno, ne přikládat po malých dávkách celý den. Masivní stěna pak získá dostatek energie pro celý večer.

Důležité je také pamatovat na to, že akumulace nefunguje bez tepelné izolace zvenku. Vnitřní stěny sice teplo přijmou, ale pokud je obvodové zdivo nezateplené, teplo rychle uniká do exteriéru. Teprve kombinace vnitřní masy a vnější izolace dává smysl. Při plánování novostavby proto navrhněte těžkou vnitřní konstrukci a obvodovou stěnu z lehkých izolačních tvárnic s vnějším kontaktním zateplením. Tím získáte stabilní vnitřní klima bez přehřívání a s minimálními náklady na vytápění.

Než se pustíte do jakýchkoli oprav, musíte umět rozlišit běžné opotřebení od skutečné závady. Drobné prasklinky ve spárovací hmotě, které nejsou širší než vlas, jsou naprosto normální a nevyžadují zásah. Horší situace nastává, když se objeví prasklina procházející přímo skrz šamotovou tvárnici, nebo když se jednotlivé díly začnou drolit a opadávat. Velmi nebezpečný je stav, kdy se vnitřní stěna vyzdívky odchýlí od pláště kamen – to už signalizuje, že došlo k porušení stability celé konstrukce.

Akumulace tepla do masivního zdiva je nejstarší a stále funkční způsob, jak vyrovnat denní výkyvy teplot. Princip je prostý: těžká stěna s velkou tepelnou kapacitou během dne absorbuje přebytečné teplo a v noci ho postupně uvolňuje do místnosti. Tím se vyhnete přetápění přes den a nočnímu prochlazení. Aby tento systém fungoval, je nutné zdivo správně navrhnout a hlavně obsluhovat.

Základem je zajistit správný tah komína. Před každým přikládáním zkontrolujte, že jsou klapky a regulátory vzduchu otevřené. Řada lidí otevře přívod vzduchu až po rozhoření, ale to je pozdě: během prvních minut dochází k největší produkci dehtu a sazí. Rozdělávejte oheň vždy s plně otevřeným primárním i sekundárním přívodem vzduchu, dokud se dřevo řádně nerozhoří. Poté nastavte přívod na optimální spalování – to poznáte podle čirého plamene a stabilního hoření bez dýmu.