Typickou chybou domácích kutilů je pokládka rohože přímo na nerovný podklad. Rohože i kabely vyžadují čistý, rovný, suchý podklad, ideálně opatřený penetrací. Pokud necháte staré lepidlo nebo výmoly, kabel se může v těchto místech zalomit a přerušit. Dalším častým problémem je zapomenutí na měření odporu kabelu před zalitím potěrem – toto měření musíte provést nejen před montáží, ale i po ní, a to vždy s ohledem na hodnoty uvedené v návodu. Bez něj nezjistíte, zda kabel nebyl poškozen při pokládce, dokud nebude pozdě.

Při výběru si dejte pozor na způsob ovládání. Řetízkové ovládání je běžné a spolehlivé, ale vyžaduje, aby byl řetízek zajištěn proti zamotání. Pokud máte malé děti, zvolte řetízek s pojistkou nebo krátký řetěz, který nedosáhne na zem. Některé roletky den a noc mají i pružinový mechanismus, který se obejde bez řetízku – ten je pro nájemní byt ideální, protože nevyžaduje žádné kotvení a snadno se demontuje.

Podomítkové WC je u bytových rekonstrukcí oblíbené kvůli čistým liniím a snadnějšímu úklidu koupelny. Než začnete s montáží, musíte si ale ujasnit, zda to stavební stav dovolí. Rozhodující je tloušťka stěny a přístup k instalačním rozvodům. U bytových jader se často setkáte s tenkými příčkami, které nosný rám neunesou, a v takovém případě je nutné použít samonosnou montážní stěnu před stávající konstrukci. Počítejte s tím, že rám má vlastní hloubku, takže se koupelna zmenší. Když je prostor opravdu stísněný, volte raději kompaktní variantu s kratší nádržkou, a to zejména pokud za WC plánujete i sprchový kout.

Při montáži obou systémů platí zásadní pravidlo: podlahová krytina musí mít dobrý tepelný přenos. Ideální jsou keramické dlaždice nebo přírodní kámen, případně vinyl s označením „vhodný pro podlahové topení". Vyhněte se silným kobercům a dřevu bez speciální úpravy – ty teplo izolují a systém se přehřívá, což může vést k poškození topení i podlahy. Důležité je také izolovat podlahu směrem dolů, aby teplo neunikalo do stropu sousedů – jinak bude koupelna hřát, ale vy budete platit za vytápění nebytových prostor.

Po usazení rámu přichází na řadu obložení. Použijte cementovou desku nebo sádrokarton vhodný do vlhka, ale nikdy ne obyčejný sádrokarton, který by se v koupelně brzy deformoval. Desky připevněte k rámu tak, aby šrouby neprošly do míst, kde jsou gumová těsnění. Vždy dodržte předepsanou vzdálenost od nosných prvků – nesmíte je prořezat ani přetáhnout. Po obložení nechte minimálně 24 hodin vyschnout, než začnete s lepením dlažby. V místě, kde bude mísa, nechte otvor přesně podle šablony – pokud ho zvětšíte, závěsné držáky nebudou lícovat a mísa může být křivá. Před montáží mísy zkontrolujte, že těsnění na trubkách sedí, a teprve poté mísu nasaďte a dotáhněte.

Připojení odpadu je kritické místo. Pokud máte starší litinové nebo plastové odpadní potrubí s odlišným průměrem, použijte přechodky. Dejte pozor na spád – u WC odpadu by měl být minimálně 1–2 % ve směru toku. Při větší vzdálenosti od stoupačky se může stát, že voda nestíhá odtékat a dochází k přeplňování. Proto měřte vzdálenost a případně odpad veďte kratší cestou. Pro budoucí údržbu je dobré umístit na odpad revizní čištění, které se schová za odnímatelnou stěnu nebo do šachty. Bez něj se při ucpaném potrubí nedostanete k čistění a budete muset rozbíjet obklad.

Před nákupem změřte vzdálenost mezi stropem a podlahou, ale také šířku prostoru, kde bude sušák viset. Důležité je, aby se při spuštění nedostal do úrovně hlavy a aby prádlo nebránilo otevírání dveří nebo oken. Pozor na to, že některé typy se montují šikmo nebo vyžadují odstup od stěny kvůli pohybu ramen. Vždy si ověřte v technickém listu maximální zatížení – běžné modely unesou od tří do patnácti kilogramů, ale rozhodující je kvalita uchycení a stav stropu. Pokud máte sádrokartonový strop, běžné hmoždinky nestačí; potřebujete speciální kotvy do dutých příček.

Pokud zvolíte terče, rozložte je podle doporučené hustoty – obvykle 4 až 6 kusů na metr čtvereční. Každý terč přišroubujte k podkladu, aby se dlažba neposouvala. U klik dlaždic začněte od rohu u dveří a pokládejte směrem ven. Spojení pero-drážka vyžaduje jemný tlak, ale nepoužívejte sílu – pokud dlaždice nezapadá, zkontrolujte, zda nemáte v drážce nečistoty. Typická chyba je začít pokládat od kraje, který není rovný – pak se mezera postupně zvětšuje a u protější stěny už dlaždici nelze dokončit.

Než zazdíte rám, zkontrolujte tři věci Před osazením rámu si připravte stavební otvor a změřte vzdálenost od hotové podlahy k přívodu vody a odpadu. Nejčastější chybou bývá špatná výška osazení, kdy je závěsná mísa buď příliš nízko, nebo naopak vysoko. Obvyklá osa WC je kolem 40–42 cm od podlahy, ale vždy vycházejte z konečné výšky dlažby. Pokud podlahu teprve budete zateplovat nebo vyrovnávat, připočtěte její tloušťku. Rám musí být ve vodorovné i svislé rovině – k tomu použijte vodováhu a stavěcí nožky. Po vyrovnání rám pevně ukotvěte do podlahy i do stěny, a to nejlépe chemickou kotvou nebo dlouhými vruty do plného zdiva. Do dutinových příček kotvěte speciálními hmoždinkami, jinak by se rám viklal a časem by praskla dlažba.