Zásadní rozdíl je i v údržbě po ukončení léčby. Fixní rovnátka se po sejmutí obvykle doplňují holdovacím drátem, který drží zuby na místě. U snímacích je to rovnátko na noc, které musíte nosit dlouhodobě, jinak hrozí relaps. Než se rozhodnete, zvažte, kolik času jste ochotni každý den věnovat hygieně a nošení. Pokud si nejste jistí, že dlahy vydržíte nosit i v náročnějších dnech, zvolte raději fixní – výrazně tím snížíte riziko, že peníze za léčbu přijdou vniveč.

Než se tedy pustíte do léčby, zjistěte si všechny dostupné informace, porovnejte nabídky a hlavně – nedejte na první dojem. Cena snímacích rovnátek se může u různých ordinací lišit, ale důležitější než cena je kvalita a zkušenost lékaře. Dobrý ortodontista vám vždy vysvětlí, proč je daná cena oprávněná, a nedopustí, abyste zaplatili za něco, co ve skutečnosti nepotřebujete. S trochou trpělivosti a důkladnou přípravou zvládnete celý proces bez zbytečných finančních šoků.

Když nosíte rovnátka, mezizubní kartáčky a dentální nit se zdají být dva rovnocenné pomocníci. Jenže jejich kombinace má svá pravidla, která většina lidí porušuje, aniž by si to uvědomila. Nejčastější chybou je používat obojí ve stejný den bez ohledu na stav dásní a šířku mezer mezi zuby. Výsledek? Podrážděné dásně, krvácení a v horším případě i uvolnění drátku nebo zámku.

Nejdřív si připravte chránič i ústa. Ideální je mít čisté zuby bez zbytků jídla. Vypláchněte ústa vodou. Chránič by měl mít pokojovou teplotu, ne ledový ani horký. Pokud používáte termoplastický typ, postupujte podle pokynů výrobce – obvykle se namáčí do horké vody, ale ne vařící. Dejte pozor, aby se vám při tom nespálil. Před nasazením si také umyjte ruce, ať do úst nezanesete bakterie.

Základní rozdíl spočívá v tom, že pojišťovna hradí pouze tzv. indikovanou ortodontickou léčbu u dětí a mladistvých do určitého věku, obvykle do 18 let. Pokud je vada závažná (např. výrazný předkus, podkus nebo nedostatek místa pro zuby), může být snímací aparát částečně nebo plně hrazen. V praxi to znamená, že si nejprve necháte udělat ortodontické vyšetření, kde lékař posoudí, zda splňujete podmínky pro úhradu. Pozor na to, že i když vám pojišťovna na aparát přispěje, vždy doplácíte za diagnostické podklady, jako jsou rentgenové snímky, modely chrupu a samotná výroba aparátu, pokud je nad rámec úhrady.

Typickou chybou je spoléhat se na různé domácí vychytávky, jako jsou silikonové formy, které si vložíte do úst a máte je nosit přes noc. Tyto formy nejsou zubními dlahami, nejsou vyrobeny na míru a vyvíjejí tlak na celý chrup rovnoměrně, což nezpůsobí žádný pohyb. Výjimkou jsou individuálně zhotovené dlahy z dentálního materiálu, které vám ale musí vymodelovat zubní laboratoř na základě 3D skenu. Rozdíl mezi nimi a levnými formami z internetu je obrovský – nejen v materiálu, ale i v přesnosti. Nikdy si nekupujte žádnou pomůcku bez konzultace s odborníkem, protože neodborný tlak může vést k resorpci kořenů a uvolnění zubu.

Kartáček vybírejte podle velikosti mezery. Měl by procházet lehce, bez násilí, ale zároveň by měl cítit odpor. Pokud projde bez dotyku, je příliš malý; pokud se musíte protlačovat, je velký. Zaveďte ho kolmo k povrchu zubu a několikrát jemně vytáhněte a zasuňte. Důležité je nepoužívat kartáček na místech, kde jste předtím použili nit – pokud se nit volně protáhla, kartáček tam nemá co dělat. Tím předejdete podráždění.

Pokud vám pojišťovna přispěje, je důležité vědět, že úhrada se týká pouze základního typu aparátu, který je předepsán na základě ortodontické indikace. Jakmile si však vyberete estetičtější variantu (např. průhledné dlahy) nebo chcete aparát pro dospělého, počítejte s tím, že náklady jdou plně za vámi. Dospělí pacienti mají smůlu v tom, že na ně se úhrada ze zdravotního pojištění nevztahuje téměř vůbec, s výjimkou vážných čelistních anomálií, které vyžadují kombinovanou chirurgickou a ortodontickou péči. Většinou tedy hradíte vše z vlastní kapsy.

Co skutečně funguje a co je jen iluze Existují metody, které mají reálný efekt, ale jejich výsledky mají své limity. Mezi ně patří průhledné dlahy, které se vyrábějí na míru podle otisku. Tyto dlahy postupně posunují zuby, ale vyžadují nošení alespoň 20 hodin denně a pravidelnou výměnu. Další možností jsou fixní retainery, které se lepí na vnitřní stranu zubů a zajišťují stabilitu po předchozí ortodontické léčbě. Pokud ale žádnou léčbu neabsolvujete, retainer sám o sobě zuby nenarovná, jen udrží stávající stav. Nejoblíbenější pastí jsou takzvané gumové pásky, které si lidé sami nasazují kolem zubů. Tyto pásky způsobují nerovnoměrný tlak, poškozují kořeny a dásně, a často vedou k nevratné ztrátě zubů. Proto na ně zapomeňte. Co naopak může pomoci, je ortodontická guma, kterou předepíše zubní lékař, ale ta se používá jen jako doplněk k fixním aparátům, nikoli samostatně.