Můj byt má jednu zásadní vadu: chybí mu samostatná ložnice. Každý večer řeším dilema, kam uložit matraci a ložní povlečení, aby ráno byt nevypadal jako ubytovna. První rok jsem spal na rozkládacím gauči, který měl tři centimetry pěny a kovovou konstrukci, co mi ráno tiskla do zad. Pak jsem objevil kouzlo zakázkové výroby. Dnes tu mám sofistikovaný systém: pohovka s úložným prostorem na lůžkoviny, která se přes den tváří jako elegantní sezení a v noci se promění v postel s pevnou lamelovou mřížkou. Ten rozdíl je jako mezi noclehem a domo

Máte rádi večerní posezení s přáteli, ale víte, že po desáté hodině začíná problém s místem na spaní? Právě pro tyhle situace je skvělý pull-out sofa. Na první pohled vypadá jako běžná sedačka s čalouněním, ale stačí vytáhnout spodní část a rázem máte pohodlné lůžko o šířce 140 cm. Oproti klasickému rozkládacímu gauči je tady obrovská výhoda – nemusíte uklízet všechny polštáře a deky, protože lůžko se vysouvá zpod sedáku. A pokud chcete, aby tahle proměna byla skutečně stylová, vsaďte na model s velvet upholstery. Sametový povrch dodá místnosti luxusní nádech, aniž byste utráceli za novou podlahu. V praxi to vypadá tak, že vám hosté ráno řeknou, že spali jako v pětihvězdičkovém hotelu, a vy se usmíváte, protože jste nebourali ani jednu z

A tady přichází ten moment, kdy se musíte zamyslet nad detaily. Mnoho lidí dělá tu chybu, že koupí jakýkoliv rozkládací kus nábytku, aniž by zkontrolovali, co se skrývá pod svrchní vrstvou. Konkrétně jsem narazila na problém s nedostatečnou oporou zad. U venkovní terasy byste si přeci nenechali prohýbat prkna pod lavičkou, proč byste to měli tolerovat uvnitř? Hledejte proto konstrukci, která používá kvalitní slatted frame. Tento typ roštu zajišťuje rovnoměrné rozložení váhy a zároveň umožňuje vzdušnost matrace. Bez něj se i ta nejdražší pěna časem prověsí a vy se probudíte s bolavými zády. Právě tato zdánlivá drobnost rozhoduje o tom, jestli bude váš obývák sloužit jako pohodlná ložnice, nebo jako mučící nást

Jak zapojit textilie jako prodloužení barevného schématu? Zde přichází ke slovu pravidlo šedesáti třiceti deseti. Šedesát procent místnosti tvoří dominantní barva (stěny, podlaha), třicet procent sekundární barva (pohovka, křeslo) a deset procent akcenty (polštáře, deky). Pokud máte například pohovku s tmavě modrým velurem, stěny volte světle pískové. A pak přidejte pár polštářů v hořčicové a kilimový koberec s červenými nitkami. Akcenty můžete měnit každou sezónu, zatímco stěny a velký nábytek zůstanou. Tento přístup oceníte zejména ve chvíli, kdy domů přijedou rodiče na víkend a vy potřebujete rychle vyndat spací pytle a nafukovací matraci – barevně neutrální pozadí nic nezkazí. A pokud si koupíte pohovku se složitějším vzorem, držte stěny v jednobarevných tónech, aby nedošlo k vizuálnímu cha

Možná si říkáte, že custom furniture je jen pro bohaté nebo pro maniaky. Ale já vidím opak. Je to investice do klidu, do zdraví, do toho, že váš domov nebude bojovat s vašimi potřebami. Až příště půjdete kolem obřího nábytkářského řetězce, vzpomeňte si na můj příběh. Na tu levnou sedačku, co křupala při každém posazení. Na tu beznaděj, když jsem neměl kam uložit přikrývky. Na tu radost, když jsem poprvé otevřel dveře truhlářské dílny a ucítil vůni čerstvého dřeva a sametu. To je ten pocit, který žádný katalog nenahra

Nejvíc mě na custom furniture fascinuje, jak řeší konkrétní problémy. Například moje kamarádka bydlí v garsonce s akorát místem na jeden kus nábytku. Potřebovala sedačku, postel pro občasné hosty a ještě úložný prostor na deky. Žádný standardní katalog nenabízel rozměr 190 krát 80 centimetrů. Až truhlář jí navrhl rozkládací pohovku s click-clack mechanismem, která se jedním pohybem změní na lehátko. Pod sedákem je schovaná kovová síť na matrace a bokem se otevírá šuplík na polštáře. Nic z toho by v normálním obchodě nesehn

Řeknu vám něco, co jsem si musel tvrdě zažít v malém bytě o čtyřiceti metrech čtverečních. Když jsem poprvé koupil levnou sedačku z hypermarketu, těšil jsem se na víkendové lenošení. Jenže po třech měsících začala vrzat, polstrování se protlačilo a návštěvy se bály usednout. Právě tehdy jsem pochopil, že sériová výroba prostě nerespektuje konkrétní místo ani konkrétní tělo. Objednal jsem si proto svůj první kus custom furniture. Bylo to děsivě drahé, ale po prvním dosednutí jsem věděl, že se už nikdy nevrátím k lepence z dřevotří

A teď k praktické radě, kterou nikde v katalogách nenajdete. Při zařizování malého bytu v provensálském duchu zapomeňte na tmavý nábytek. Masivní tmavý dub nebo ořech místnost zbytečně zmenší a ubírá světlo. Mnohem vhodnější je světlé dřevo s patinou, třeba stará borovice natřená vápenným nátěrem. Pokud máte starý stůl po babičce, obruste ho a natřete mléčnou barvou. Bude vypadat, jako by stál léta na slunci někde u Avignonu. Stejně tak volte světlé podlahy. Vinyl v imitaci starých prken, nebo dokonce bíle natřená dřevěná podlaha, to je základ úspě